<<< zpět na seznam metod

Měď (S/P)

Název metody: Měď (S/P)
Statim: Ne
Klíčová slova: Cuprum, Cu
Zkratka: CuS
Jednotka: µmol/l
Žádanka: Rutinní, elektronická
Materiál: Krev nesrážlivá/srážlivá
Odběr: heparinová (Li) plazma s gelem/Sérum s gelem
Vacuette: Zelená (žlutý kroužek) / červená (žlutý kroužek)
Množství: 4 ml
Metoda: ETA AAS
Dostupnost: 1x týdně
Odezva: Max. týden
Poznámka k odběru:

Nepoužívat EDTA, zabránit kontaminaci.

Referenční meze:
VěkRozmezíJednotkaPoznámka
0–6 měsíců 6,0–16,0 µmol/l  
6 měsíců–1 rok 4,0–24,0    
> 1 rok 11,0–25,0    
  ≤ 30,0   Biol. exp. test

Při monitorování profesionální expozice se výsledek nehodnotí podle referenčního rozmezí (normálních hodnot), ale podle nejvýše přípustného limitu, což je hodnota prokazující toxikologicky významnou výši profesionální expozice (např. při sváření apod.), která představuje riziko pro zdravotní stav exponovaného pracovníka. Překročení nejvýše přípustného limitu vede k preventivním zásahům snižujícím velikost expozice (lepší ochranné prostředky, zvýšené odsávání, aj.)
Pro biologické monitorování (biologický expoziční test) profesionální expozice mědi je nejvýše přípustný limit 30 µmol/l.

 

Zdroj RM:

Soldin S.J., Brugnara C., Wong E.C.: Pediatric Reference Intervals. Sixth Edition. AACC Press 2007: str. 70. ISBN 978-1-59425-067-5.

Burtis C.A, Ashwood E.R., Bruns D.E.: Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. Fifth Edition. W.B. Saunders Comp. 2012: str. 2141. ISBN: 978-1-4160-6164-9.

Teisinger J. et al.: Expositionstests in der Industrietoxikologie. VEB Verlag 1984: str. 275.

 

Klinický popis:

Měď je důležitý biogenní prvek, vyskytující se v tělesných tekutinách ve stopovém množství (patří mezi stopové prvky). Je součástí řady enzymů a důležitých proteinů. Mezi jeho bohaté potravní zdroje patří například zelená zelenina, vnitřnosti, ryby, ústřice, ořechy, ovoce a čokoláda. V krvi je měď přenášena převážně ve vazbě na bílkovinu ceruloplazmin, která plní i klíčovou roli v metabolismu železa. Koncentraci mědi v krvi (plazmě/séru) stanovujeme při podezření na její deficit, nebo naopak přebytek, kdy hrozí její toxické účinky. Akutní otravy mědí jsou vzácné.

Snížená hladina mědi (hypokuprémie) může být důsledkem nedostatečného příjmu, zvýšených ztrát a/nebo zvýšené spotřeby Cu. Deficit mědi může vzniknout při těžké malnutrici (spolu s deficitem ostatních živin), při malabsorpčních stavech (např. při závažných nemocech střev, jater a/nebo pankreatu), nefrotickém syndromu nebo při vzácné poruše střevní absorpce Cu (Menkesova choroba).

Deficit Cu se projeví mikrocytární hypochromní anémií (nereagující na suplementaci železem), leukopenií, kostními změnami, v dětství poruchami psychomotorického vývoje.

Zvýšená hladina mědi (hyperkuprémie) není nebezpečná, je-li měď navázána na ceruloplazmin. Ceruloplazmin je reaktantem akutní fáze, jeho hladina stoupá spolu s mědí při reakci organismu na zátěž (stres) různého charakteru, při zánětech, některých nádorech, cholestáze a vlivem estrogenů (např. v těhotenství). Toxická je volná měď (bez vazby na ceruloplazmin), jejíž zvýšená koncentrace v krvi a v moči patří k základním projevům Wilsonovy choroby.

Wilsonova choroba je vrozená (geneticky podmíněná) porucha měď transportující ATPázy. Důsledkem této enzymopatie je porucha inkorporace mědi do ceruloplazminu a porucha jejího vylučování žlučí. V organismu se kumuluje volná měď, která se hromadí v různých orgánech (např. v játrech, mozku, ledvinách, oční rohovce aj.), které poškozuje. Mezi základní projevy patří: poškození jater různé tíže (od hepatitidy až po cirhózu a jaterní selhání), neurologické postižení (poruchy motoriky, rigidita, třes) a poruchy psychiky (změny osobnosti, poruchy paměti aj.). Nejdůležitějším laboratorním příznakem symptomatické formy Wilsonovy choroby je zvýšené vylučování (odpad) mědi močí. Koncentrace celkové mědi v plazmě/séru může být snížená, normální i zvýšená. Koncentrace ceruloplazminu je obvykle snížená. Diagnostika v asymptomatické fázi choroby je obtížnější, výsledky výše zmíněných vyšetření mohou být i v normě. V těchto případech je zlatým standardem diagnostiky jaterní biopsie s průkazem mědi v sušině jaterní tkáně. U části pacientů může být přínosné molekulárně-genetické vyšetření.

Wilsonova nemoc se nejčastěji manifestuje v dětském věku nebo v rané dospělosti. Více informací najdete v níže uvedených odkazech.

Intoxikace mědí je popsána jako choroba z povolání. Může vzniknout při vdechování Cu ve formě aerosolu nebo jemného prachu (horečka z kovů) s příznaky obdobnými jako v případě otravy zinkem, tj. kašlem, třesavkou, teplotou, malátností a bolestí hlavy. Perorální požití gramových dávek rozpustných solí Cu vede k iritaci zažívacího traktu se zvracením a průjmy. Následné vysoké koncentrace Cu v krvi vedou k poškození jater, ledvin a intravaskulární hemolýze, často s letálním průběhem.

 

Související metody a výpočty: Selen (S/P), Zinek (S/P), Železo (S/P), Měď – odpad, Měď (U), Ceruloplazmin (S/P)
Odkazy:

https://www.labtestsonline.cz/med.html

http://www.wikiskripta.eu/index.php/M%C4%9B%C4%8F

http://www.ces-hep.cz/file/330/doporuceny-postup-wilsonova-choroba.pdf



Autor: MUDr. Roman Cibulka, Ph.D., MBA
Poslední aktualizace: 04.01.2021