<<< zpět na seznam metod

Měď (S/P)

Název metody: Měď (S/P)
Statim: Ne
Klíčová slova: Cuprum, Cu
Zkratka: CuS
Jednotka: µmol/l
Žádanka: Rutinní, elektronická
Materiál: Krev nesrážlivá/srážlivá
Odběr: Sérum s gelem/heparinová (Li) plazma s gelem
Vacuette: Červená (žlutý kroužek) / zelená (žlutý kroužek)
Množství: 4 ml
Metoda: ETA AAS
Dostupnost: 1x týdně
Odezva: Max. týden
Poznámka k odběru:

Nepoužívat EDTA, zabránit kontaminaci.

Referenční meze:
PohlavíVěkRozmezíJednotkaPoznámka
    11,0–22,0 µmol/l  
    ≤30,0   Biol.exp.test

Při monitorování profesionální expozice se nehodnotí podle referenčního rozmezí, ale podle nejvýše přípustného limitu. Pro biologické monitorování (biologický expoziční test) profesionální expozice mědi je nejvýše přípustný limit 30 µmol/l.

Zdroj RM:

Racek J. et al., Klinická biochemie., Galén, Praha, 2006. ISBN 80-7262-324-9, 329 stran, str. 312.

 

Klinický popis:

Měď je důležitý biogenní prvek, vyskytující se v tělesných tekutinách ve stopovém množství (patří mezi stopové prvky). Je součástí řady enzymů a důležitých proteinů. Mezi jeho bohaté potravní zdroje patří například zelená zelenina, vnitřnosti, ryby, ústřice, ořechy, ovoce a čokoláda. V krvi je měď přenášena převážně ve vazbě na bílkovinu ceruloplazmin, která plní i klíčovou roli v metabolismu železa. Koncentraci mědi v krvi (plazmě/séru) stanovujeme při podezření na její deficit, nebo naopak přebytek, kdy hrozí její toxické účinky. Akutní otravy mědí jsou vzácné.

Snížená hladina mědi (hypokuprémie) může být důsledkem nedostatečného příjmu, zvýšených ztrát a/nebo zvýšené spotřeby Cu. Deficit mědi může vzniknout při těžké malnutrici (spolu s deficitem ostatních živin), při malabsorpčních stavech (např. při závažných nemocech střev, jater a/nebo pankreatu), nefrotickém syndromu nebo při vzácné poruše střevní absorpce Cu (Menkesova choroba).

Deficit Cu se projeví mikrocytární hypochromní anémií (nereagující na suplementaci železem), leukopenií, kostními změnami, v dětství poruchami psychomotorického vývoje.

Zvýšená hladina mědi (hyperkuprémie) není nebezpečná, je-li měď navázána na ceruloplazmin. Ceruloplazmin je reaktantem akutní fáze, jeho hladina stoupá spolu s mědí při reakci organismu na zátěž (stres) různého charakteru, při zánětech, některých nádorech, cholestáze a vlivem estrogenů (např. v těhotenství). Toxická je volná měď (bez vazby na ceruloplazmin), jejíž zvýšená koncentrace v krvi a v moči patří k základním projevům Wilsonovy choroby.

Wilsonova choroba je vrozená (geneticky podmíněná) porucha měď transportující ATPázy. Důsledkem této enzymopatie je porucha inkorporace mědi do ceruloplazminu a porucha jejího vylučování žlučí. V organismu se kumuluje volná měď, která se hromadí v různých orgánech (např. v játrech, mozku, ledvinách, oční rohovce aj.), které poškozuje. Mezi základní projevy patří: poškození jater různé tíže (od hepatitidy až po cirhózu a jaterní selhání), neurologické postižení (poruchy motoriky, rigidita, třes) a poruchy psychiky (změny osobnosti, poruchy paměti aj.). Nejdůležitějším laboratorním příznakem symptomatické formy Wilsonovy choroby je zvýšené vylučování (odpad) mědi močí. Koncentrace celkové mědi v plazmě/séru může být snížená, normální i zvýšená. Koncentrace ceruloplazminu je obvykle snížená. Diagnostika v asymptomatické fázi choroby je obtížnější, výsledky výše zmíněných vyšetření mohou být i v normě. V těchto případech je zlatým standardem diagnostiky jaterní biopsie s průkazem mědi v sušině jaterní tkáně. U části pacientů může být přínosné molekulárně-genetické vyšetření.

Wilsonova nemoc se nejčastěji manifestuje v dětském věku nebo v rané dospělosti. Více informací najdete v níže uvedených odkazech.

Intoxikace mědí je popsána jako choroba z povolání. Může vzniknout při vdechování Cu ve formě aerosolu nebo jemného prachu (horečka z kovů) s příznaky obdobnými jako v případě otravy zinkem, tj. kašlem, třesavkou, teplotou, malátností a bolestí hlavy. Perorální požití gramových dávek rozpustných solí Cu vede k iritaci zažívacího traktu se zvracením a průjmy. Následné vysoké koncentrace Cu v krvi vedou k poškození jater, ledvin a intravaskulární hemolýze, často s letálním průběhem.

 

Související metody a výpočty: Selen (S/P), Zinek (S/P), Železo (S/P), Měď (U), Ceruloplazmin (S/P)
Odkazy:

http://www.labtestsonline.cz/tests/Copper.html?tab=2

http://www.wikiskripta.eu/index.php/M%C4%9B%C4%8F

http://www.ces-hep.cz/file/330/doporuceny-postup-wilsonova-choroba.pdf