Odběr se provádí před podáním pravidelné dávky při intermitentním podání. V případě kontinuální infuze se provádí náběr kdykoliv v ustáleném stavu.

Vzhledem k nestabilitě antibiotika je nutno vzorek krve po odběru ihned dopravit do laboratoře. Pokud nelze vzorek okamžitě zaslat na ÚKBH, je nutné vzorek uskladnit při teplotě 2-8 °C.

Guilhaumou et al. Optimalization of the treatment with beta-lactam antibiotics in critically ill patients – guidelines from the French Society of Pharmacology and Therapeutics. Critical Care 2019, 23:104

Meropenem je betalaktámové antibiotikum ze skupiny karbapenemů. Působí baktericidně, stejným mechanismem jako ostatní betalaktámová antibiotika, tedy vazbou na Penicilin binding protein (PBP), ve srovnání s nimi inhibují karbapenemy více různých typů PBP. Jsou také odolné proti mnoha různým betalaktamázám.

Meropenem má velmi široké spektrum účinku na řadu grampozitivních, gramnegativních i anaerobních bakterií. Jedná se o rezervní antibiotikum, používané zejména pro léčbu závažných nozokomiálních infekcí (např.sepse, febrilní neutropenie, infekce dýchacích cest, infekce břicha a malé pánve...). Je vhodný i k léčbě neuroinfektů. Často je používaný v intenzivní péči.

Meropenem je hydrofilní antibiotikum, perorálně se nevstřebává. Má relativně malý distribuční objem (0,2-0,3 L/kg), klinicky významně se neváže na plazmatické bílkoviny. Vysokých koncentrací dosahuje zejména k krvi, v měkkých tkání, v moči a ve žluči. Má krátký biologický poločas. Je z velké části vylučován renálně nezměněný. Při významné renální insuficienci je nutná úprava dávky.

Podává se nejčastěji formou intermitentní infuze. Obvyklý dávkovací interval je 6-8 hodin. V některých případech (např. kriticky nemocní, léčba infekcí v těžce přístupných kompartmentech, léčba infekcí způsobených rezistentnějšími patogeny) volíme prodloužené nebo kontinuální infuze.

Účinek meropenemu je závislý na čase, v průběhu kterého setrvávají koncentrace volného antibiotika v místě infekce nad MIC patogenu. Uvedené cílové rozmezí plazmatických koncentrací je orientační. Konkrétní cíl léčby je stanoven u každého pacienta individuálně po zvážení MIC patogenu, typu a místa infekce, celkového klinického stavu pacienta a jeho závažnosti.

Roztok pro i.v. infuzi se vyznačuje omezenou stabilitou a rychlým rozkladem. Po naředění je jej tak třeba použít okamžitě. Stabilita se také může lišit mezi jednotlivými generickými léčivými přípravky. Je nutné jí zohlednit při výběru konkrétního léčivého přípravku pro prodloužené/kontinuální podání – ne všechny přípravky jsou pro toto podání dostatečně stabilní.

Nejčastější indikace k vyšetření plazmatických koncentrací antibiotik jsou obecně uvedeny v metodě Antibiotika LCMS (P). Další indikace vyšetření jsou možné dle zvážení lékaře v konkrétní klinické situaci.

Nedílnou součástí terapeutického monitorování léčiv je farmakokinetická interpretace naměřené hladiny. Na základě té je pak doporučena vhodná individuální dávka.

Interpretaci plazmatických koncentrací antibiotik provádí pro lochotínská pracoviště Oddělení klinické farmacie Lochotín a pro borská pracoviště Oddělení klinické farmacie Bory. Kontakty na jednotlivá pracoviště jsou uvedeny na dlaždici „Klinická farmacie“ na Intranetu FN Plzeň.

Meropenem: Drug information - UpToDate 
Beneš J. Antibiotika – systematika, vlastnosti, použití. Grada, 2018
Jindrák V. et al. Antibiotická politika a prevence infekcí v nemocnici. Mladá fronta, 2014
Štefan M. Antibiotika v klinické praxi. Galén, 2024