K výpočtu je potřeba uvést objem moče s přesností na 100 ml a čas sběru (obvykle 24 h). Moč je nutno acidifikovat (HCl).

V těhotenství organismus šetří vápníkem, proto jeho vylučování ledvinami klesá.

Masopust J.: Požadování a hodnocení biochemických vyšetření I a II. Avicenum 1998: str. 73. ISBN 80-85047-03-9.

Jabor A. a kol.: Vnitřní prostředí. Grada 2008: str. 72. ISBN 978-80-247-1221-5.

Doležalová V. a kol.: Principy biochemických vyšetřovacích metod II. část, Idvpz Brno 1995: str. 217. ISBN: 80 -7013-206-X.

Abbassi-Ghanavati M., Greer L.G., Cunningham F.G.: Pregnancy and laboratory studies: a reference table for clinicians. Obstet Gynecol. 2009;114(6): 1326-31. 

UpToDate 2024: Reference intervals in pregnancy.

Vápník je důležitý biogenní prvek. Naprostá většina vápníku v našem organismu (99 %) je obsažena v kostní tkáni jako součást hydroxyapatitu, který odpovídá za pevnost kostí. Prakticky všechen zbylý vápník je v mimobuněčné (neboli extracelulární) tekutině, kde plní řadu funkcí (je nezbytný pro správnou funkci svalů, nervů, srdce, pro srážení krve, laktaci a další fyziologické procesy).

Vylučování vápníku ledvinami se dá vyjádřit jako buď jako odpad Ca za časovou jednotku (fU Ca = U Ca x V), poměr Ca/kreatinin v náhodném vzorku moči (Nordinův index), nebo jako frakční exkrece (FE) Ca. Stanovení odpadu vápníku může pomoci při zjišťování příčiny poruchy jeho metabolismu (resp. poruchy kalciofosfátového metabolismu jako celku), používá se k monitoraci léčby osteoporózy a v diferenciální diagnostice urolitiázy.

Vylučování vápníku močí je závislé na jeho příjmu potravou, na rovnováze mezi výstavbou a odbouráváním kostí, na koncentraci plazmatických bílkovin, pH krve, funkci ledvin a řadě dalších regulačních mechanismů (působení vitaminu D, parathormonu, kalcitoninu aj.). Snížené vylučování vápníku močí se nazývá hypokalciurie, zvýšené vylučování hyperkalciurie.

Příčiny hypokalciurie:

• nedostatek vápníku a/nebo vitaminu D;
• snížení glomerulární filtrace (např. při selhání ledvin);
• hypoparatyreóza (pseudohypoparatyreóza) v důsledku systémové hypokalcémie;
• hyperparatyreóza - zvýšená zpětná resorpce Ca v tubulech ledvin;
• podávání thiazidových diuretik aj.

Příčiny hyperkalciurie:

• hyperkalcémie (např. v důsledku nadměrného příjmu Ca, osteolýzy, hyperparatyreózy, sarkoidózy apod.);
• zvýšené vylučování solí, glukózy a proteinů močí;
• volumová expanze;
• acidóza;
• podávání furosemidu, fosfátů, glukokortikoidů aj.;
• primární renální hyperkalciurie - porucha zpětné resorpce Ca v tubulech ledvin.

Pozn.: Za litogenní se považují hodnoty odpadu Ca nad 6,5 mmol/d (FE Ca nad 5 %, Nordinův index > 0,6).

Obvykle se provádí 24hodinový sběr moče. Po skončení sběru je nutno moč acidifikovat přímo ve sběrné nádobě. Do sběrné nádoby přidáváme acidifikační činidlo: 5 ml koncentrované HCl (POZOR ŽÍRAVINA - uchovávat mimo dosah dětí!) na normální diurézu, řádně promícháme a rozpustíme soli vysrážené na dně (jinak falešně nízké výsledky). Odlijeme minimálně 5 ml průměrného vzorku. Acidifikovanou moč nelze použít na stanovení sodíku, draslíku, chloridů, osmolality a proteinurie. Na žádance je třeba vyznačit diurézu/24 hodin.

https://www.labtestsonline.cz/vapnik.html

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Kalciofosf%C3%A1tov%C3%BD_metabolismus

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Kalcium

Masopust J., Požadování a hodnocení biochemických vyšetření I., AVICENUM, Praha, 1998. ISBN 80-85047-03-9, 630 stran, str. 253 (urolitiáza - rizikové faktory kalciurie).