Odběr do kapiláry - z ušního lalůčku nebo z bříška prstu po minimálně 30 minutách zklidnění, po hyperemizaci odběrového místa (prohřátím, potřením hyperemizační mastí - kafrová mast), anaerobně - bez bublin. Po vložení kovových drátků, uzavření a promíchání obsahu kapiláry magnetem ihned transportovat ve vodorovné poloze v ledové tříšti do laboratoře. Stejně transportovat i krev odebranou do stříkačky. Vzorky musí být zpracovány do 1 hodiny.

Při užití potrubní pošty transportovat bez ledu (kapiláru či stříkačku do transportu uchovávat na ledu).

Podrobnější návod - viz Odkazy.

Pozdní dodání vzorku do laboratoře vede ke snížení pH (a tím vzestupu ioniz. Ca), snížení pO2, zvýšení pCO2 (ovlivněny budou i výpočty: HCO3, BE), poklesu glykémie a zvýšení laktatémie vlivem metabolizace krevními elementy; velikost zkreslení je úměrná době od odběru a počtu krevních elementů - zvláště při uchování bez ledu (intenzivnější metabolismus).

Příprava ledové tříště:
Smíchat kousky ledu nebo ledovou tříšť s vodou (poměr 1:1). Po odběru a po ochlazení krve na pokojovou teplotu (4 - 5 minut) do této směsi vložit zkumavku. Led ve vodě postupně odtává a udržuje konstantní teplotu vzorku těsně nad bodem mrazu.

Pro ionizovaný vápník jsou zavedeny 2 metody s různým referenčním rozmezím, pro RRT zavedena samostatná metoda – nutno správně zadat typ krve.

Pozn.: RRT - renal replacement therapy (dialýza).

Během těhotenství dochází k významnému přesunu vápníku z těla matky do organismu vyvíjejícího se plodu, proto kalcémie u těhotných může být nižší.

Soldin S.J., Brugnara C., Wong E.C.: Pediatric Reference Intervals. Sixth Edition. AACC Press 2007: str. 51. ISBN 978-1-59425-067-5.

Jabor A. a kol.: Vnitřní prostředí. Grada 2008: str. 75. ISBN 978-80-247-1221-5.

Burtis C.A, Ashwood E.R., Bruns D.E.: Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. Fifth Edition. W.B. Saunders Comp. 2012: str. 2137. ISBN: 978-1-4160-6164-9.

Higgins C.: Citrate anticoagulation during CRRT for acute kidney injury. https://acutecaretesting.com 2017.

Abbassi-Ghanavati M., Greer L.G., Cunningham F.G.: Pregnancy and laboratory studies: a reference table for clinicians. Obstet Gynecol. 2009;114(6): 1326-31.

Vápník je důležitý biogenní prvek, jehož naprostá většina v našem organismu (99 %) je obsažena v kostní tkáni jako součást hydroxyapatitu (odpovídá za pevnost kostí). Prakticky všechen zbylý vápník je v mimobuněčné (extracelulární) tekutině, kde plní řadu funkcí (je nezbytný pro správnou funkci svalů, nervů, srdce, pro srážení krve, laktaci a další procesy). Uvnitř buněk je vápníku naprosté minimum.

V plazmě nebo séru stanovujeme celkový vápník, zatímco v plné krvi vápník ionizovaný (neboli vápenatý ion - Ca2+). Koncentrace ionizovaného vápníku by měla být přibližně polovina hodnoty celkového vápníku. Poměr ionizovaného a celkového vápníku se mění při změnách pH krve, při nedostatku či nadbytku vazebných bílkovin a při hyperfosfatémii. Pouze ionizovaný vápník má fyziologické účinky (příznaky hypokalcémie či hyperkalcémie se tedy objeví jen při nedostatku či nadbytku této frakce).

Hypokalcémie se manifestuje nejčastěji příznaky neuromuskulárními (křeče, parestezie, tetanie apod.), dále neuropsychiatrickými (zmatenost, závratě, migrény), gastrointestinálními (bolesti břicha, střídání zácpy a průjmu) a kardiovaskulárními (paroxysmy tachykardie, na EKG prodloužením intervalu QT).

Kritické hodnoty jsou pod 0,7 mmol/l.

Příčiny hypokalcémie:

• nedostatek aktivního vitaminu D (kalcitriolu);
• nedostatek vápníku v potravě a/nebo porucha jeho absorpce v zažívacím traktu;
• chronické selhání ledvin;
• hypoparatyreóza (nedostatek parathormonu) či pseudohypoparatyreóza (rezistence tkání na parathormon);
• hypoalbuminémie (zde bývá často normální hladina ionizovaného vápníku, a proto pacient nemá typické příznaky);
• alkalémie (zde se snižuje podíl Ca2+), kterou lze navodit například hyperventilací (vzniká tzv. hyperventilační tetanie);
• ostatní: hypomagnezémie, akutní pankreatitida, otrava ethylenglykolem, podávání léků tlumících aktivitu osteoklastů (např. kalcitonin, bisfosfonáty, fosfáty) a/nebo aktivujících aktivitu osteoblastů (např. fluoridy ve větší dávce), syndrom hladové kosti, neonatální hypokalcémie (např. v důsledku hormonálních dysbalancí matky), st. po podání většího počtu krevních transfuzí.

Hyperkalcémie se manifestuje neuropsychiatrickými příznaky, svalovou slabostí, polyurií (a polydipsií), různými (nespecifickými) gastrointestinálními obtížemi a kardiovaskulárními příznaky, které jsou klinicky nejzávažnější. Patří k nim zvýšení krevního tlaku, zvýšení kontraktility myokardu a zkrácení systoly (na EKG se zkracuje interval QT, bývá bradykardie). Trvá-li hyperkalcémie delší dobu, je zvýšené riziko vzniku močových konkrementů, metastatických kalcifikací, pankreatitidy a žaludečního vředu.

Pozn.: kritická je celková hyperkalcémie nad 3,5 mmol/l (pro ionizovaný Ca nemáme kritickou mez nastavenou).

Příčiny hyperkalcémie:

• hyperparatyreóza;
• nádorové onemocnění;
• osteoporóza z inaktivity (při imobilizaci pacienta);
• acidémie (zvyšuje se podíl Ca2+);
• ostatní: nadužívání vitaminu D, léčba thiazidy, hypofunkce nadledvin, milk-alkali syndrom, sarkoidóza, Pagetova choroba, léčba lithiem, intoxikace hliníkem.

Ionizovaný vápník se stanovuje také při dialýze, v již očištěné krvi, která se vrací do krevního oběhu pacienta (na tzv. modrém konci dialyzačního setu). Zjištěná hodnota informuje o správném dávkování citrátu, který se v průběhu dialýzy používá jako antikoagulační činidlo (pozn. citrát RRT).

https://www.labtestsonline.cz/vapnik.html

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Kalciofosf%C3%A1tov%C3%BD_metabolismus

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Kalcium