Odpovídá 1002 - 1030 g/l (kg/m³).

Burtis C. A, Ashwood E. R., Bruns D. E.: Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. Fifth Edition. W. B. Saunders Comp. 2012: str. 1834. ISBN: 978-1-4160-6164-9. 

Specifická hmotnost moče nás orientačně informuje o koncentrační schopnosti ledvin, avšak měřená osmolalita má vždy přednost. Specifická hmotnost  moče stejně jako osmolalita závisí na příjmu tekutin a koncentrační schopnosti ledvin, na rozdíl od osmolality však kromě počtu částic je rozhodující i jejich velikost. Pohybuje se v rozmezí 1002 -1040 kg/m³. Hodnoty > 1020 kg/m³ a vyšší jsou ukazatelem dobré renální funkce. Hodnota 1010 kg/m³je označována jako izostenurie.
Specifická hmotnost může sloužit k orientační kontrole dostatečného příjmu tekutin u osob s uroliázou, kdy je doporučován takový přísun tekutin, aby hustota moče byla maximálně 1010 kg/m³ (to odpovídá denní diuréze 2 - 2,5 l a pravidelnému příjmu tekutin 2,5 - 3 l při normální funkce ledvin).

Vztah mezi specifickou hmotností a osmolalitou (poslední dvojčíslí hustoty se násobí číslem 35):

Zvýšení a snížení specifické hmotnosti - viz U osmol.

Poznámka: K rozpadu elementů (válců, eytrocytů, leukocytů) dochází v hypotonické moči (při specifické hmotnosti ≤ 1010 g/l).

INTERFERENCE: Vztah mezi osmolalitou moče a specifickou hmotností (hustotou, objemovou hmotností) je velmi volný, navíc neplatí v případě přítomnosti velkých molekul v moči (glykosurie, proteinurie, kontrastní látky). Alkalické pH posouvá výsledky k nižším hodnotám.

Jabor A. a kol., Vnitřní prostředí, GRADA, 1. vydání, 2008. ISBN 978-80-247-1221-5, 560 stran, str. 18.