Pozor na kontaminaci vzorku krve slinami.

Ridefelt P., Hilsted L., Juul A., Hellberg D., Rustad P.: Pediatric reference intervals for general clinical chemistry components – merging of studies from Denmark and Sweden. Scand J Clin Lab Invest 2018, 78(5): 365-372.

Adeli K., Higgins V., Trajcevski K., White-Al Habeeb N.: The Canadian laboratory initiative on pediatric reference intervals: a CALIPER white paper. Crit Rev Clin Lab Sci 2017, 54(6): 358-413.

Rustad P., Felding P., Franzson L. et al.: The Nordic Reference Interval Project 2000: recommended reference intervals for 25 common biochemical properties. Scand J Clin Lab Invest 2004, 64: 271-284.

Abbassi-Ghanavati M., Greer L.G., Cunningham F.G.: Pregnancy and laboratory studies: a reference table for clinicians. Obstet Gynecol. 2009;114(6): 1326-31.

UpToDate 2024: Reference intervals in pregnancy.

Hlavním důvodem pro indikaci alfa-amylázy je podezření na akutní pankreatitidu; v této indikaci je ale prakticky nahrazena citlivějším a specifičtějším stanovením lipázy v séru (viz tam).

Alfa-amyláza (AMS) je enzym, který zajišťuje trávení škrobu. V největší míře je AMS tvořena ve slinivce břišní, odkud je vylučována cestou ductus pancreaticus do dvanáctníku. Dalším významným zdrojem AMS jsou slinné žlázy. (V malé míře je AMS tvořena i v dalších tkáních, např. v plicích, kostní dřeni, štítné žláze, ve svalech, játrech, vaječnících, v prsní žláze aj.).

Při poškození produkujících žláz nebo při blokádě odtoku jejich sekretů stoupá aktivita AMS v krvi (plazmě/séru) a následně v moči. Enzymy tvořené slinnými žlázami a slinivkou břišní se od sebe liší jen rozdílnou cukernou složkou (jedná se o tzv. izoformy AMS), stanovením celkové aktivity AMS podíl obou složek neodlišíme.

AMS se může vázat na některé bílkoviny krevní plazmy (např. imunoglobuliny) a tvořit s nimi tzv. makroamylázový komplex. Tato molekula pro svou velikost do moči neproniká a může být příčinou zvýšené aktivity AMS v séru (tzv. makroamylazémie).

Příčiny zvýšení aktivity AMS jsou 2 základní:

1. poškození produkujících žláz a vyplavení AMS do krve (zvýšení AMS v krvi je následováno s několikahodinovým zpožděním zvýšením aktivity AMS v moči):
   • onemocnění slinných žláz (např. parotitida, sialolitiáza, trauma, nádor);
   • onemocnění slinivky břišní (např. akutní pankreatitida, akutní exacerbace chronické pankreatitidy, penetrující žaludeční vřed, přetlak ve žlučových cestách při biliární kolice či po podání opiátů, úraz nebo operace pankreatu). Pro akutní pankreatitidu je typické zvýšení aktivity AMS nad trojnásobek horní referenční meze (zvýšení nad desetinásobek představuje téměř jistou diagnózu) spolu se zvýšením aktivity dalšího pankreatického enzymu lipázy (LPS). Jak již bylo předesláno výše, stanovení LPS je v současné době při podezření na akutní pankreatitidu preferováno (LPS má lepší diagnostickou senzitivitu než AMS a je orgánově specifičtější).

2. snížené vylučování AMS ledvinami (v tomto případě je v séru aktivita AMS zvýšená, ale v moči snížená). Příčinou může být:
   • snížená funkce ledvin (spolu se zvýšenou aktivitou AMS v séru jsou přítomny i další laboratorní známky snížené glomerulární filtrace);
   • makroamylazémie.

Mezi další příčiny patří: podávání některých léků, alkoholismus, nádory produkující AMS (např. některé plicní či ovariální nádory), diabetická ketoacidóza.

Příčiny snížení aktivity AMS:

• těžká nekrotizující pankreatitida (kdy navzdory progresi onemocnění může paradoxně docházet k poklesu AMS), popáleniny, tyreotoxikóza, podávání barbiturátů aj.

Interference LIH:

Hemolýza může falešně snižovat (↓) hodnotu AMS.

https://www.labtestsonline.cz/amylaza.html

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Amyl%C3%A1za

Záznam webináře: Lipáza vs. amyláza: kdy indikovat a čemu věřit