Antikoagulační léčba je používána k léčbě tromboembolické nemoci (TEN). Trombus může vzniknout v kterékoli části krevního oběhu - v tepenném i žilním cévním řečišti, ve speciálních případech i v mikrocirkulaci a v samotném srdci.

Antikoagulační léčba je zahajována buď nepřímými anebo přímými inhibitory trombinu. Nepřímá antikoagulancia fungují nepřímo prostřednictvím antitrombinu, jehož funkci urychlují. Mezi nepřímé inhibitory trombinu používané léčebně v ambulantním režimu patří celá škála nízkomolekulárních heparinů (LMWH) a pentasacharidy. Tyto léky ve formě podkožní injekce zabrání dalšímu nárůstu trombu. Heparin zrychlí účinek antitrombinu, který se velmi ochotně váže kovalentní vazbou na koagulační faktory a tím oslabí jejich funkci. Pro kontrolu účinku nefrakcionovaného heparinu slouží screeningový koagulační test APTT, zatímco preventivní či léčebná dávka LMWH, který cílí na koagulační faktor Xa, se posuzuje stanovením anti-Xa aktivity. Kontroly jsou vhodné u pacientů s extrémní nadváhou, u těhotných žen a u osob s deficitem antitrombinu. Kontrola účinnosti léčby pentasacharidy (Arixtra) se neliší od kontroly účinnosti LMWH.

Perorální antikoagulační léčba warfarinem má za úkol zabránit recidivě tromboembolické příhody po zaléčení akutní ataky TEN heparinem a trvá 3 až 6 měsíců. Warfarin blokuje proces krevního srážení potlačením syntézy koagulačních faktorů závislých na vitaminu K. Při nedostatku K vitamínu vznikají koagulačně neaktivní faktory II, VII, IX a X. Účinnost léčby warfarinem se provádí stanovením protrombinového testu vyjádřeného jako INR, jehož optimální rozmezí se v naprosté většině indikací pohybuje v intervalu 2 – 3. Je třeba zdůraznit, že warfarin není určen pro zahájení léčby akutní ataky TEN.   

Teprve několik let jsou k dispozici tzv. přímá orální antikoagulancia, tabletky, které sice kopírují funkci heparinu a nízkomolekulárních heparinů, ale potlačují účinek koagulačního faktoru přímo bez vlivu antitrombinu. Jejich použití v léčbě i prevenci TEN má přísně stanovená pravidla a jejich dlouhodobé použití v prevenci TEN podléhá schvalovacímu řízení zdravotní pojišťovnou.

Přímé inhibitory se dělí na skupinu gatranů (přímé inhibitory FIIa) a xabanů (přímé inhibitory FXa). Jejich antikoagulační účinek je při dlouhodobém užívání spolehlivý a při stabilizovaném klinickém stavu pacienta nevyžaduje pravidelné kontroly účinnosti. Přesto existují situace, kdy lékař potřebuje míru antikoagulačního účinku těchto léků v daném okamžiku znát. Antikoagulační efekt dabigatran etexilátu (lék PRADAXA^®) se hodnotí stanovením hladiny léku v plazmě metodou dilutovaného trombinového času (test dTT-Hemoclot). Plazmatická koncentrace rivaroxabanu (lék XARELTO^®), apixabanu (lék ELIQUIS) a edoxabanu (lék LIXIANA) se hodnotí metodou anti-Xa s kalibrací na příslušný lék testem Biophen Heparin. Hladinu přímých perorálních antikoagulancií je možno stanovit v urgentních situacích (krvácení, neodkladné chirurgické výkony, akutní renální insuficience) i v režimu STATIM po domluvě s hematologem ÚKBH.  U dabigatranu se hladina stanovuje vždycky před podáním specifického antidota emicizumabu (lék PRAXBIND^®, k dispozici non stop na ÚKBH, použití je vázáno na rozhodnutí hematologa ÚKBH). Hladina léku závisí na době uplynulé od poslední užité dávky, proto je laboratorní výsledek nutno hodnotit s přihlédnutím k dávkování a času poslední užité dávky. Maximální účinná hladina dabigatranu je 200 ng/mL. Výsledek pod 50 ng/mL znamená neúčinnou hladinu a vylučuje riziko předávkování, proto použití antidota není smysluplné. Rozsah účinné antikoagulační hladiny xabanů se pohybuje zhruba v rozmezí 50 až 250 ng/mL. Stanovení hladiny edoxabanu je po domluvě s koagulační laboratoří možno stanovit STATIM, ale nejedná se o rutinně prováděnou metodiku a interpretaci výsledku je nutno konzultovat s hematologem.  

Léčebný účinek xabanů je možno v současné době zrušit podáním specifického antidota andexanetu alfa (Ondexxya). Antidotum registrované SÚKL je pro případ akutního podání nutno dovézt ze zahraničí, proto je z důvodu časové prodlevy tento postup v praxi nepoužitelný.

Doporučením pro řešení krvácení při předávkování xabany je použití koncentrátu faktorů protrombinového komplexu (např. Ocplex).

Pro pracovníky FN Plzeň je příprava na invazívní diagnostické a terapeutické výkony u pacientů s dlouhodobou antikoagulační léčbou přímými perorálními antikoagulancii podrobně pojednána v dokumentu INL/0374/03, který je součástí řízené dokumentace FN Plzeň.