<<< zpět na seznam metod

Zinek (S/P)

Název metody: Zinek (S/P)
Statim: Ne
Klíčová slova: Zincum, Zn
Zkratka: ZnS
Jednotka: µmol/l
Žádanka: Rutinní, elektronická
Materiál: Krev nesrážlivá/srážlivá
Odběr: Sérum s gelem/heparinová (Li) plazma s gelem
Vacuette: Červená (žlutý kroužek) / zelená (žlutý kroužek)
Množství: 4 ml
Metoda: AAS s plamenovou atomizací
Dostupnost: 1x týdně
Odezva: Max. týden
Poznámka k odběru:

Nepoužívat EDTA, zabránit kontaminaci.

Referenční meze:
PohlavíVěkRozmezíJednotkaPoznámka
    10,0–20,0 µmol/l  
    ≤30,0   Biol.exp.test

Při monitorování profesionální expozice se nehodnotí podle referenčního rozmezí, ale podle nejvýše přípustného limitu. Pro biologické monitorování (biologický expoziční test) profesionální expozice zinku je nejvýše přípustný limit 30 µmol/l.

Zdroj RM:

Racek J. et al., Klinická biochemie., Galén, Praha, 2006. ISBN 80-7262-324-9, 329 stran, str. 312.

 

Klinický popis:

Zinek je důležitý biogenní prvek, vyskytující se v tělesných tekutinách ve stopovém množství (patří mezi stopové prvky). Je součástí mnoha enzymů, mimo to má v organismu řadu dalších funkcí (např. je složkou biomembrán, podílí se na syntéze nukleových kyselin (ovlivňuje proto dělení buněk, regeneraci, hojení ran atd.), na syntéze (i účinku) inzulinu, testosteronu a dalších hormonů (a transkripčních faktorů), zapojuje se do antioxidační ochrany organismu, ovlivňuje spermatogenezi, imunitu, kvalitu a funkci kůže). Je to typický intracelulární prvek. Mezi zdroje zinku patří zejména potraviny živočišného původu, například maso, mořské ryby, vnitřnosti (játra), vejce apod. Spolu s bílkovinnou stravou se vstřebává v tenkém střevě (nejvíce v jejunu), absorpci inhibuje vláknina. V krvi je přenášen převážně ve vazně na albumin (dále také na metalothionein a alfa-2 makroglobulin). Koncentraci zinku v krvi (plazmě/séru) stanovujeme především při podezření na jeho deficit. Otravy zinkem jsou vzácné.

Snížená hladina zinku (hypozinkémie) může být důsledkem nedostatečného příjmu, zvýšených ztrát a/nebo zvýšené spotřeby Zn. Deficit zinku může vzniknout při těžké malnutrici (spolu s deficitem ostatních živin), při malabsorpčních stavech (např. při závažných nemocech střev, jater a/nebo pankreatu), nebo při vzácné poruše střevní absorpce Zn (acrodermatitis enteropathica). Během období akutní zátěže, traumatu nebo zánětlivé reakce klesají hladiny zinku v krvi na méně než 50 % výchozí hodnoty a neodrážejí jeho skutečné zásoby v organismu (při reakci akutní fáze se totiž Zn zvýšeně akumuluje v játrech).

Deficit Zn se může projevit změnami kůže a kožních adnex (dermatitida, špatné hojení ran, alopecie, dystrofie nehtů apod.), poruchami imunity, příznaky neurologickými (poruchy motoriky i čití, šeroslepost, fotofobie aj.), psychiatrickými (deprese, emoční labilita aj.), u mužů snížením počtu a pohyblivosti spermií, u žen ovariální dysfunkcí. U dětí bývá navíc retardace růstu a opožděné dospívání.

Zvýšená hladina zinku (hyperzinkémie) může být příznakem porfyrie nebo jen dlouhodobého nadměrného přívodu Zn. Ten vede ke snížení absorpce fosfátů a mědi, což se může projevit anémií.

Toxicita zinku je nízká. Intoxikace zinkem je popsána jako choroba z povolání. Může vzniknout při vdechování par nebo prachu kovového Zn (horečka ze zinkových par). Projevuje se kašlem, třesavkou, malátností, bolestí hlavy, laboratorně proteinurií, glykosurií a leukocytózou. Perorální požití solí Zn vede k iritaci zažívacího traktu s bolestmi břicha, zvracením, průjmy, krvácením ze slizničních erozí a dalšími komplikacemi.

 

Související metody a výpočty: Selen (S/P), Zinek (U), Železo (S/P), Měď (S/P), Albumin (S/P)
Odkazy:

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Zinek

http://www.enclabmed.cz/encyklopedie/A/AJBGC.htm