Název metody: | Specifická hmotnost (U) | ||||||||||
Nadřazené metody: | Moč chemicky a morfologicky (U) | ||||||||||
Statim: | Ano | ||||||||||
Klíčová slova: | Objemová hmotnost, hustota | ||||||||||
Zkratka: | Spec. hmotnost | ||||||||||
Jednotka: | g/ml | ||||||||||
Žádanka: | Rutinní, elektronická, souhrnná | ||||||||||
Materiál: | Moč | ||||||||||
Odběr: | / | ||||||||||
Vacuette: | Žlutá | ||||||||||
Množství: | 8 ml | ||||||||||
Princip: | Refraktometrie | ||||||||||
Přístroj: | iChem Velocity | ||||||||||
Reagencie: | Beckman coulter | ||||||||||
Dostupnost: | Nepřetržitě | ||||||||||
Odezva: | 1-2 hodiny | ||||||||||
Referenční meze: |
Odpovídá 1002 - 1030 g/l (kg/m3). |
||||||||||
Zdroj RM: | Burtis C. A, Ashwood E. R., Bruns D. E.: Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. Fifth Edition. W. B. Saunders Comp. 2012: str. 1834. ISBN: 978-1-4160-6164-9. |
||||||||||
Klinický popis: | Specifická hmotnost moče nás orientačně informuje o koncentrační schopnosti ledvin, avšak měřená osmolalita má vždy přednost. Specifická hmotnost moče stejně jako osmolalita závisí na příjmu tekutin a koncentrační schopnosti ledvin, na rozdíl od osmolality však kromě počtu částic je rozhodující i jejich velikost. Pohybuje se v rozmezí 1002 -1040 kg/m3. Hodnoty > 1020 kg/m3 a vyšší jsou ukazatelem dobré renální funkce. Hodnota 1010 kg/m3je označována jako izostenurie.
Vztah mezi specifickou hmotností a osmolalitou (poslední dvojčíslí hustoty se násobí číslem 35):
Zvýšení a snížení specifické hmotnosti - viz U osmol. Poznámka: K rozpadu elementů (válců, eytrocytů, leukocytů) dochází v hypotonické moči (při specifické hmotnosti ≤ 1010 g/l). INTERFERENCE: Vztah mezi osmolalitou moče a specifickou hmotností (hustotou, objemovou hmotností) je velmi volný, navíc neplatí v případě přítomnosti velkých molekul v moči (glykosurie, proteinurie, kontrastní látky). Alkalické pH posouvá výsledky k nižším hodnotám. |
||||||||||
Související metody a výpočty: | Osmolalita (U) | ||||||||||
Další informace: | Jabor A. a kol., Vnitřní prostředí, GRADA, 1. vydání, 2008. ISBN 978-80-247-1221-5, 560 stran, str. 18. |