V těhotenství klesá natrémie vlivem hemodiluce (při expanzi plazmatického objemu).

Ridefelt, P., Hilsted, L., Juul, A., Hellberg, D., & Rustad, P. (2018). Pediatric reference intervals for general clinical chemistry components–merging of studies from Denmark and Sweden. Scandinavian Journal of Clinical and Laboratory Investigation, 78(5), 365–372. https://doi.org/10.1080/00365513.2018.1474493

Grossi E., Colombo R., Cavuto S., Franzini C.: The REALAB Project: A New Method for the Formulation of Reference Intervals Based on Current Data. Italská multicentrická studie REALAB, Clin Chem 2005, 51(7): 1232 - 1240 (1238).

UpToDate 2024: Reference intervals in pregnancy.

Sodík je hlavní extracelulární kationt, který se nejvíce podílí na osmotickém tlaku (osmolalitě). Natrémie neodráží zásoby natria v organismu.

Při hodnocení natrémie je nutno současně posuzovat stav hydratace, albuminémii, glykémii a kalémii.

Příčinou hyponatrémie může být hypehydratace, hypoalbuminémie, hyperglykémie, hypoaldosteronismus, ztráty natria (např. zvracení, průjem, nadměrné pocení), vliv léků (např. thiazidová diuretika, ACEI), renální selhání, centrální poruchy (SIADH, CSWS).

Příčinou hypernatrémie může být dehydratace, renální selhání, hyperaldosteronismus, diabetes insipidus (DI), nadměrný přívod solí, vliv léků (např. furosemid).

24 – 48 h po traumatu, operaci dochází díky endokrinní odpovědi (zvýšení ADH a aldosteronu) k retenci vody a sodíku (více vody a tudíž k hyponatrémii); dle tíže traumatu může přetrvávat i 4-7 dní.

Kritické jsou hodnoty natrémie pod 120 mmol/l  a nad 160 mmol/l u pomalu se rozvíjející poruchy nebo pod 130 mmol/l a nad 150 mmol/l u akutně vzniklé prouchy. K úpravám natrémie u pomalu se rozvíjejí poruchy musí docházet pomalu. Při těžké hyponatrémii hrozí rabdomyolýza (je vhodné monitorovat CK, myoglobin, hodnotit případnou diskrepanci mezi U-krev a U-ery).
Zvýšení glykémie o 10 mmol/l vede ke snížení natrémie přibližně o 3 mmol/l (pokles natrémie není lineární, vyšší je u glykémií nad 20 mmol/l), jedná se o diluční hyponatrémii při zvýšení efektivních solutů, kdy dochází k přesunu vody z buňky (rovněž např. po podání manitolu, sacharózy, maltózy, glycerolu, sorbitolu).

INTERFERENCE: U pacientů s vysokou koncentrací bílkovin nebo lipidů (celková bílkovina › 100 g/l, vyšší lipemický index) při nepřímém měření ISE (s ředěním) na automatickém biochemickém analyzátoru dochází k pseudohyponatrémii; k falešnému snížení natrémie nedochází při přímém měření ISE (bez ředění) na ABR nebo POCT analyzátorech. Při uvedené cutoff hodnotě bílkoviny se jedná o změnu natrémie přibližně o 3 - 4 mmol/l (změna proteinémie o 10 g/l vede ke změně natrémie při nepřímém měření ISE cca o 1 mmol/l). Osmolalita těchto pacientů neodpovídá natrémie zjištěné nepřímou metodou ISE, ale skutečné natrémii (zjištěné přímou metodou ISE). Pseudohyponatrémie při měření iontů nepřímou metodou ISE je popisována také u pacientů léčených koloidními roztoky (HAES, želatina) nebo při kumulaci kontrastních látek u pacientů s CKD. U pacientů s vysokou koncentrací celkové bílkoviny vydáváme ionty měřené přímou metodou ISE na ABR analyzátoru (je nutno spolu s ionty požadovat zároveň stanovení celkové bílkoviny). U chylózních vzorků provádíme stanovení iontů přímou ISE (bez ředění) nebo nepřímým měřením ISE (s ředěním) z odchylózněného vzorku. 
Falešné hodnoty natrémie můžeme také získat při užití špatné zkumavky či při přelévání krve mezi zkumavkami (vliv antikoagulačního činidla s Na), vlivem infúze (odebíráme z 2. ruky, nejméně 1h po dokapání, vždy doporučujeme současné stanovení celkové bílkoviny a albuminu, které nejlépe odhalí naředění vzorku infúzí). 

Interference LIH: lipémie (↓) – řešeno u P/S_Na (u B_Na měřeného přímou ISE nevadí) měřením po odchylóznění (centrifugací při vysokých otáčkách), silná hemolýza (↓)

Jabor A. a kol., Vnitřní prostředí, GRADA, 1. vydání, 2008.
Kazda A. a kol., Kritické stavy, GALÉN, 1. vydání, 2012.