K výpočtu je nutno stanovit koncentraci kreatininu a osmolality v plazmě/séru a moči. Koncentrace v moči lze stanovit z náhodného vzorku nebo krátkodobého sběru – nad 4h, který je upřednostňován. Není nutno uvádět diurézu.

Referenční rozmezí v %: ≤ 3,5 %

Jabor A. a kol.: Vnitřní prostředí. 1. vydání. Grada 2008: str. 246. ISBN: 978-80-247-1221-5.

Zdroj výpočtu:

Jabor A. a kol.: Vnitřní prostředí. 1. vydání. Grada 2008: str. 242. ISBN: 978-80-247-1221-5.

Frakční exkrece osmolality je výpočet, který udává, jaký podíl osmoticky aktivních látek se vyloučil do definitivní moče z původně profiltrovaného množství.

FE obecně – viz FE Na (1. odstavec).

FE osmol = (U osmol x P/S kreat.)/(P/S osmol x U kreat.)

Používá se především k určení typu diurézy (zvyšuje se při tubulární osmotické a smíšené diuréze, nízká je u vodní diurézy).

Osmotická tubulární diuréza je nejčastěji projevem selhávajících ledvin a je spojena s funkcí reziduálních nefronů, v intenzivní péči je spojena s horší prognózou pacientů, může se vyskytnout při podávání diuretik.

Osmotická diuréza typu overflow je projevem zvýšené nálože na dosud funkční nefrony, je spojena s lepší prognózou pacientů. Overflow osmotická diuréza má jako diagnostické kritérium vzestup součinu P osmol a GF nad 0,693, zvyšuje se C osmol, je polyurie a vysoký odpad osmoticky aktivních látek v moči. Při dostatečně vysoké GF se nezvyšuje P osmol a nedochází k vzestupu FE H₂O a FE osmol. Léky, které se eliminují především ledvinami (digoxin, aminoglykosidy...) se mohou u overflow osmotické diurézy zvýšeně ztrácet močí a je třeba zvýšit dávky těchto léků.

Zvýšení a snížení FE osmol - viz U osmol. 

Kromě uvedených příčin se FE osmol zvyšuje u chronického renálního selhání.

Maximálně lze dosáhnout hodnoty 0,35 (tj. 35 %).

Jabor A. a kol., Vnitřní prostředí, GRADA, 1. vydání, 2008.
Kazda A. a kol., Kritické stavy, GALÉN, 1. vydání, 2012.